Pan Pavel se zatím cítí relativně dobře. Bolesti, které jeho nemoc přináší, jsou uspokojivě tlumeny léky, které dlouhodobě užívá. Má sílu ráno vstát, jít na malou procházku s fenkou Peggy, něco posnídat a přečíst si noviny. Když se unaví, natáhne se na gauč a s kulisou oblíbené hudby zdřímne. Manželka pracuje v nedalekém obchodě. Vždycky se těší, až přijde domů a budou spolu. Často přijíždějí i obě dcery s malými vnoučátky. O víkendech podnikají krátké výlety na oblíbená místa, za přáteli… Vše nese nevyslovená myšlenka: ještě jednou, možná naposled… Tak nějak se pomalu sžívají s realitou, že se čas krátí a o to je každá chvíle vzácnější. Někde v hlavě hlodá obava, co budeme dělat, až se přitíží? Praktický lékař je hodný, ale již předem avizoval, že v případě velkých potíží bude nutná hospitalizace. Ale pan Pavel do nemocnice nechce. Co by tam dělal? Uzdravení už možné není, to řekli jasně. A nemocniční režim? Toho si užil vrchovatě. Nemohl tam spát, postel vrzala, spolupacienti chrápali, ráno teploměry v pět… Dokud byla šance, že mu léčba zabere, byl ochotný to všechno snášet. Ale teď – už nevidí důvod.
Doma je doma… A právě doma proběhne i první – konziliární – návštěva hospicového lékaře. Přijíždí se sestřičkou v dohodnutém termínu, aby podle lékařské zprávy a aktuálního vyšetření zhodnotili stav pana Pavla. Vzhledem k tomu, že je momentálně jeho stav stabilizovaný, není nutno nic moc měnit.
V pohodovém rozhovoru se spolu dotknou všeho, co je pro nemocného i jeho blízké důležité. Výsledkem není jen aktuální lékařská zpráva s návrhem dalšího postupu, ale především uklidnění. Už víme, kdo pomůže, až bude hůř…
KONZILIÁRNÍ NÁVŠTĚVA PALIATIVNÍ AMBULANCE představuje první osobní setkání hospicového lékaře s pacientem a jeho blízkými. Řeší se v něm aktuální potíže nemocného, úprava léčby bolesti a dalších symptomů. Je ideálním základem pro nástup hospicového týmu v případě pozdějšího náhlého zhoršení stavu pacienta.