Vážená paní ředitelko,
dovolte nám, abychom Vám touto cestou poděkovali za všechnu péči a obětavost, kterou jsme od Vašeho ústavu obdrželi při péči o našeho syna Bohumila Cincibuse ze Záryb. V tom strašném neštěstí jsme měli vlastně obrovské štěstí, že jsme při jeho odcházení mohli při práci vidět a potkat paní doktorku MUDr. Marii Kordíkovou, Markétu Vaněčkovou, vrchní sestru a Hanu Mislerovou, sestru. Naše obavy, zda vydržíme a dokážeme se o našeho syna postarat v domácím prostředí, postupně mizely s každou návštěvou sestřiček, které nám ve všem vyšly vstříc, poskytly potřebné pomůcky, ale hlavně byly nevyčíslitelnou psychickou podporou při pomoci o jeho péči. Při jeho odchodu se o všechno postaraly a s velkým taktem a citem jsme se mohli jako rodina s naším synem důstojně a v klidu rozloučit ještě doma. Pocity se nedají vyjádřit slovy, ale moc, moc, moc Vám všem děkujeme.
Nesmíme zapomenout ani na paní Mgr. Martu Linkovou, psychoterapeutku, která mě jako matku provedla tím strašným martýriem a ukázala mi cestu, jak se máme chovat, co máme dělat. Umřel jako miminko, kterému maminka zpívá, hladí ho a ubezpečuje ho, že ho máme všichni rádi a že se jenom trošku prospí …. a všechno už bude v pořádku… .
Tak moc děkujeme a přejeme Vám do Vaší další obětavé práce hodně zdaru.
Rodina Cincibusova, Záryby