Vztah, který s rodinami během doprovázení vzniká, nekončí okamžikem smrti nemocného. Pro pracovníky hospice je přirozené být dále nablízku i těm, kteří zůstali – a nabídnout jim prostor, kde mohou svůj smutek ze ztráty sdílet, pojmenovat a postupně přijmout. Tak vznikla Poradna pro pozůstalé, kterou jsme nejprve otevřeli pro rodiny, jež jsme sami doprovázeli, a časem i pro veřejnost. Vše zcela bezplatně také díky štědré podpoře Nadace EP Group.
Pracovnice poradny se potkávají s velmi různorodými příběhy. Přicházejí vdovy i vdovci, kteří po desítkách let společného života zůstali náhle sami. Dospělé děti, které po smrti rodičů řeší neuzavřené vztahy či smíšené emoce. Rodiče malých dětí, kteří se snaží být silní pro své potomky, ale sami jsou vyčerpaní, smutní, nejistí a nevědí, jak dál. Také ti, kdo ztratili blízkého náhle – při nehodě, infarktu – a těžko hledají cestu k vyrovnání se se ztrátou. Obzvlášť citlivou skupinou klientů jsou rodiče, kteří přišli o dítě. Mívají potřebu znovu a znovu vyprávět, co se stalo, co už nebude. Terapeut je tu pro ně, aby je vyslechl a všestranně podpořil – tak dlouho, jak bude třeba. Pro radu si přicházejí i ti, kteří nevědí, jak správně a citlivě s pozůstalými komunikovat – například přítel, spolupracovník, učitelka či kněz.
Hospic nabízí individuální poradenství, psychoterapii i možnost setkat se s podpůrnou skupinou pozůstalých – podle toho, co komu víc vyhovuje. Někdo potřebuje hlubší rozhovor, jiný získá úlevu sdílením s lidmi, kteří prožívají podobné věci. Hospic nabízí k zapůjčení také řadu knih, které se tématem zabývají. Některé z nich jsou určené dětem – velice citlivě vysvětlují problematiku umírání dětským jazykem.
„Klient nepřichází s obecným trápením, ale s velmi konkrétní a citlivou ztrátou. Často říká: Nechci řešit celý život, jen pochopit, co se mi děje teď,“ vysvětluje hospicová psychoterapeutka Marta Linková. Důležité je vytvořit bezpečný prostor, kde může člověk otevřeně prožít svou bolest a s časem znovu nalézt rovnováhu.