Milí přátelé,
dovoluji si vás nazvat přáteli, protože jste mi byli NA BLÍZKU v těch nejtěžších chvílích mého života. Mám pocit, že pouhé „děkuji“ ani trochu vůbec nevystihuje míru mé vděčnosti. Tolik jste mému těžce nemocnému manželovi i mě pomohli…
Vaše péče o mého milovaného muže trvala, bohužel, jen pár dní. O to více si vážím toho, s jakou rychlostí jste jej převzali do domácí hospicové péče a o všecho se postarali, včetně komunikace s nemocnicí. Vaše profesionální péče, ale především váš hluboce lidský a laskavý přístup, byl pro mě velikou oporu a posilou. Díky vám z tohoto světa odešel důstojně, v klidu, bez bolesti, v kruhu svých nejbližších. Kéž by takhle mohl odejít každý člověk!
K vaší obdivuhodné práci, která je, myslím, spíše posláním, chovám nesmírnou úctu. Jsem vděčná za to, že existujete a hlavně, že jste byli ochotni jezdit z Lysé nad Labem až do Úval. Považuji to za obrovské štěstí a dar z nebes. Můj muž díky vám netrpěl a já ho mohla na konci jeho cesty držet za ruku …
Děkuji vám.
Jana Popovičová, Úvaly
